1. Skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni, ještě neznamená, že je držitelem věcného práva. Předpokladem držby a vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni je oprávněná držba tohoto práva; držitel musí být tedy se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že vykonává právě právo odpovídající věcnému břemeni.
2. Oprávněný držitel práva odpovídajícího věcnému břemenu musí být přesvědčen, že jemu, případně jeho právním předchůdcům, toto právo platně vzniklo, tedy že mu náleží právo, které vzniká na základě písemné smlouvy, k níž je třeba rozhodnutí příslušného orgánu (dříve registrace státním notářstvím), a které je časově neomezené a přechází na nového nabyvatele s přechodem či převodem vlastnictví nemovitosti, k níž se toto právo váže.
3. Oprávněná držba práva odpovídající věcnému břemeni se nemůže opírat o pouhou skutečnost, že obsah určitého práva je dlouhodobě fakticky vykonáván. Samotná okolnost, že žalovaný, resp. jeho právní předchůdce žalobcům (ale také ostatním vlastníkům dalších garáží) nebránil v příchodu a příjezdu ke garážím přes jeho pozemek nemůže být důvodem, který by zakládal jejich dobrou víru ve směru, že jim svědčí právo odpovídající věcnému břemenu.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 32 Cdo 4428/2009