Fyzická osoba získá způsobilost vlastními právními úkony nabývat práv a povinností (svéprávnosti) v plném rozsahu dovršením 18. roku věku. I před tímto okamžikem může však právoplatně jednat, ovšem jen takovými právními úkony, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejímu věku. Pokud není fyzická osoba k určitému právnímu úkonu způsobilá, jedná za ni její zákonný zástupce.
Jednání za nezpůsobilého
V případě, že zletilá fyzická osoba není vůbec nebo v určité míře způsobilá k právním úkonům, přichází v úvahu zbavení nebo omezení její způsobilosti, což je vážným zásahem do osobnostních práv člověka. Proto o tomto kroku smí rozhodnout pouze soud. Účelem rozhodnutí soudu[2] je jednak poskytnutí ochrany té fyzické osobě, jíž se soudní rozhodnutí týká, jednak zajištění ochrany všech subjektů, jež přicházejí do styku s osobami stiženými duševní poruchou, která není jen přechodného rázu, či s osobami, které přivykly nadměrnému požívání alkoholických nápojů, omamných prostředků nebo jedů.
Soud ustanoví opatrovníkem rodiče nebo jinou osobu blízkou, ledaže by jejich ustanovení bránily zvláštní důvody. Nelze-
V této souvislosti se jako zajímavá jeví otázka právní odpovědnosti opatrovníka za protiprávní jednání opatrovance.
Odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání
V případě, že škodu způsobí nezletilý nebo osoba stižená duševní poruchou, je pro stanovení míry odpovědnosti za škodu okolnost, zda je škůdce schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky – přičemž oba předpoklady musejí být splněny současně. Zároveň ale platí, že společně a nerozdílně se škůdcem odpovídá za způsobenou škodu i ten, kdo je povinen nad ním vykonávat dohled. Ten také odpovídá za škodu zcela, pokud nelze po škůdci objektivně požadovat splnění dvou výše zmíněných předpokladů vzniku odpovědnosti za způsobenou škodu. V případě, že škůdce nemohl v okamžiku způsobení škody ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, stává se občanskoprávně neodpovědným. Z hlediska vzniku deliktní odpovědnosti osoby trpící duševní poruchou není důležité, zda byla rozhodnutím soudu zbavena (omezena) způsobilosti k právním úkonům; rozhodující je vliv duševní poruchy na rozumovou a volní schopnost jednající osoby, a to vzhledem k okolnostem daného případu.
Odpovědnost osob povinných dohledem
Jak už jsme výše uvedli, zakládá zákon společnou (solidární) odpovědnost osob povinných dohledem s nezletilým nebo osobou stiženou duševní poruchou, kteří způsobili škodu. Předpokladem zproštění odpovědnosti toho, kdo byl povinen dohledem, je, že nezanedbal náležitý dohled, a v tomto směru na něm leží důkazní břemeno. „Náležitost“ dohledu nutno posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. „Náležitým dohledem“ podle ustanovení § 422 odst. 2 ObčZ není možno rozumět takový dohled, který by byl za normálních okolností osobami dohledem povinnými vykonáván stále, nepřetržitě a bezprostředně (na každém kroku), neboť v takovém případě by byla zákonem přepokládaná možnost zproštění se odpovědnosti těchto osob prakticky vyloučena. Při úvaze o tom, zda osoby dohledem povinné nezanedbaly náležitý dohled, je nutno vzít zřetel i na některé okolnosti týkající se osoby podléhající dohledu.
Důležité je uvědomit si, že opatrovníkem osoby omezené či zbavené způsobilosti k právním úkonům, mohou být ustanoveny vedle osob fyzických i právnické osoby. V případě, že je opatrovníkem právnická osoba, přirozeně v konkrétní situaci jedná svým statutárním orgánem (§ 20 odst. 1 ObčZ), ale spíše zaměstnanci nebo členy. V případě, že tito zaměstnanci či členové způsobí při výkonu opatrovnictví škodu, má se za to, že škodu způsobila přímo právnická osoba (§ 420 odst. 2 ObčZ) a zaměstnanci samotní nejsou odpovědní v režimu občanskoprávním, ale dle příslušných ustanovení zákoníku práce.
Odpovědnost za škodu způsobenou zaměstnancem je vázána na zaviněné porušení povinností při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s ním. Plněním pracovních úkolů se zde rozumí výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a dohod mimo pracovní poměr a jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele. V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony, které jsou třeba k výkonu práce, a úkony během práce obvyklé nebo nutné.
Pokud se týká zavinění škody, to musí zaměstnavatel zaměstnanci prokázat. Náhrada škody ze strany zaměstnance zaměstnavateli je limitována; v případě škody způsobené z nedbalosti je hranicí 4,5násobek průměrného měsíčního výdělku zaměstnance, v případě úmyslně způsobené škody může zaměstnavatel požadovat navíc i náhradu ušlého zisku.
Aspekt trestněprávní odpovědnosti
Jedním z předpokladů, aby mohlo být jednání pachatele hodnoceno jako trestný čin (či přestupek), je příčetnost takového pachatele v době jednání. Příčetnost je podmíněna schopností pachatele chápat význam jeho činu pro společnost a ovládat své jednání. Opakem příčetnosti je nepříčetnost pachatele. Biologickým kritériem nepříčetnosti pachatele je duševní porucha, psychologickým kritériem je nedostatek rozumové nebo ovládací schopnosti, přičemž stačí nedostatek jedné z těchto schopností. Samotná existence duševní poruchy nezbavuje pachatele trestní odpovědnosti; právně významné totiž je, aby nedostatek rozpoznávací nebo ovládací byl u postižené osoby v době činu. Navíc nedostatek těchto schopností je třeba posoudit i se zřetelem k povaze trestného činu. Z uvedeného vyplývá, že pachatelem trestného činu obecně může být i osoba omezená ve způsobilosti k právním úkonům či této způsobilosti zbavená. Záleží však na konkrétním jednání a okolnostem, zda bude prohlášena v okamžiku určitého jednání za nepříčetnou a tedy trestně neodpovědnou.
Opatrovníka osob zbavených způsobilosti k právním úkonům či ve způsobilosti omezených se mohou týkat trestné činy porušení povinnosti při správě cizího majetku v úmyslné i nedbalosti formě (§ 220 a 221 TrZ) s tím, že by kvůli útoku vůči osobě opatrovance bylo možno přičíst opatrovníku i přitěžující okolnosti. Opatrovník by mohl být ustanoven pachatelem i jiného trestného činu, k jehož spáchání by použil osobu opatrovance jako tzv. živý nástroj. Podobně je to v případě spáchání přestupků, neboť ty jsou trestněprávními proviněními, jež se od trestných činů odlišují nižší společenskou nebezpečností.
JUDr. Hynek Pečinka, www.epravo.cz