Zřízení zástavního práva na nemovitostech představuje nakládání s majetkem, které povinnému po nařízení exekuce zakazuje ustanovení § 44 odst. 7 exekučního řádu. I když se zajištěním pohledávky pomocí zástavního práva majetek zástavního dlužníka nesnižuje (nezmenšuje), nepředstavuje zřízení zástavního práva ani běžnou obchodní činnost (u podnikatelů), ani uspokojování základních životních potřeb, popř. udržování a správy majetku (u ostatních osob). Smyslem (účelem) zákazu v nakládání s majetkem je znemožnit povinnému provádět úkony, které by směřovaly k "maření exekuce"; takovým úkonem je také zřízení zástavního práva na nemovitostech, neboť má nepochybně vliv na průběh a výsledek již nařízené exekuce, zejména z pohledu uspokojení oprávněných a jiných věřitelů dlužníka.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 21 Cdo 5145/2009