Soudy se při vypořádání společného jmění manželů mohou odchýlit od zásady, že se věci ze zaniklého společného jmění mají mezi účastníky rozdělit tak, aby částka, kterou je jeden z manželů povinen zaplatit druhému na vyrovnání jeho podílu, byla pokud možno co nejnižší, jen mají-li pro to přesvědčivé důvody. Soudy též musejí dbát o to, aby nebyl majetek ve větší hodnotě a tedy i částka na vyrovnání hodnoty podílů přikázán účastníkovi, kterému jeho majetkové poměry objektivně neumožňují tuto částku uhradit, resp. pro kterého by její uhrazení bylo zvláště tíživé. Není-li tento postup respektován, jsou tím dotčeny obě strany; oprávněné straně se včas nedostane požadovaného plnění, povinnou stranu mohou postihnout důsledky spojené s vymáháním dluhu (zejména nutnost nést náklady vymáhání pohledávky). Pro vypořádání, při kterém je účastníkovi, kterému majetkové poměry neumožňují zaplatit částku potřebou k vyrovnání výše podílu, přikazován majetek ve větší hodnotě než druhé straně, tak musí být dány zvláště závažné důvody.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 22 Cdo 3268/2010
