Předmětem tohoto příspěvku je stručné zamyšlení se nad praktickým dopadem situace, kdy dojde k poklesu stanoveného počtu členů statutárního orgánu, respektive v daném případě členů představenstva v akciové společnosti.
Podle ustanovení § 194 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „ObZ“) platí, že „jestliže člen představenstva zemře, odstoupí z funkce, je odvolán nebo jinak skončí jeho funkční období, musí příslušný orgán společnosti do tří měsíců zvolit nového člena představenstva. Nebude-
Absence člena statutárního orgánu tak může pro společnost znamenat nejen její faktické omezení v hospodářských aktivitách, ale také může mít pro společnost fatální důsledky v podobě potýkání se s rozhodnutím soudu o jejím zrušení. ObZ tuto situaci umožňuje řešit kooptací, když stanoví: „Stanovy mohou určit, že představenstvo, jehož počet členů zvolených valnou hromadou neklesl pod polovinu, může jmenovat náhradní členy do příštího zasedání valné hromady.“
Toto pravidlo však neřeší všechny varianty, které život přináší, jmenovitě pak například situaci, kdy akcionáři tvořící společně valnou hromadu, se již nedokážou na všem shodnout tak, jak tomu bylo v době založení společnosti, a jsou mezi nimi spory o tom, kdo bude společnost jako statutární orgán reprezentovat, apod.
Přestože to ObZ výslovně neupravuje, a to ani u společnosti s ručením omezeným ani u společnosti akciové, je podle některých právních názorů[1] varianta tzv. volby náhradních členů statutárního orgánu pro futuro, tedy předem, možná. Tito členové pak nejsou voleni postupem podle § 194 odst. 2 ObZ, jak je popsáno shora, a možnost realizovat tento postup tím prakticky také odpadá.
Uvedená varianta reprezentuje v dosavadní právní praxi prozatím neobvyklé řešení, které však již některé právní řády znají a využívají jej. Umožňuje jej výslovně například německá právní úprava[2]. Český ObZ shora popsanou konstrukci nevylučuje, a dokonce ji de lege ferenda předpokládá v ustanovení § 444 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, který vstoupí v účinnost 1.1.2014[3]. Lze tedy předpokládat, že usnesení valné hromady či rozhodnutí jediného akcionáře, na základě něhož by byl již nyní určen „pořadník“ postupně následujících členů statutárních orgánů, by soud neměl v případě jeho napadení z obsahových důvodů posoudit jako neplatné.
Za conditio sine qua non fungování uvedené konstrukce v souladu s českým právním řádem považuji příslušnou úpravu stanov akciové společnosti, která by jednak tuto variantu volby členů statutárního orgánu společnosti připouštěla, a dále odrážela konkrétní procesní pravidla při volbě těchto náhradních členů, zejména pak určení kvalifikované většiny, potřebné pro danou volbu.
Lze jen doporučit, aby stanovy společnosti také určovaly způsob (např. forma písemného oznámení doručovaného do vlastních rukou) a lhůtu, v níž bude náhradním členům oznámena skutečnost, že došlo k zániku funkce člena představenstva společnosti, jehož nahrazují. Považuji za logičtější teprve tímto okamžikem (tj. doručením oznámení) určit naplnění odkládací podmínky vzniku funkce u náhradního člena. Bylo by poněkud kontraproduktivní, pokud by funkce náhradního člena měla vzniknout automaticky již okamžikem skončení funkce předchozího člena, a existovalo by tak vakuum, kdy by společnost sice měla plně obsazený statutární orgán, jednotliví členové by však o vzniku jejich funkce nebyli v době jejího faktického vzniku informováni.
V samotné smlouvě o výkonu funkce náhradních členů statutárního orgánu by pak kromě obvyklého obsahu nesměla chybět odkládací podmínka vzniku funkce tohoto člena, a dále z hlediska právní jistoty společnosti jeho povinnost ve sjednané lhůtě písemně potvrdit společnosti jednak svoji způsobilost funkci vykonávat, ale případně také doručit společnosti v této lhůtě listiny potřebné pro zápis jeho osoby do obchodního rejstříku (souhlas s výkonem funkce a se zápisem do obchodního rejstříku by tvořili již přílohy smlouvy), tak aby tento byl proveden bez zbytečného prodlení.
Mgr. Alena Ropková, LLM, advokátka, www.epravo.cz