Uznání závazku

Nepřeceníme zřejmě právní povědomí věřitelů a dlužníků. Alespoň tedy těch pohybujících se v podnikatelských vodách, budeme-li předpokládat, že vědí, že uznání dluhu je věc dobrá pro věřitele a poněkud problematická pro dlužníka. Pojďme se tedy na to uznání dluhu blíže podívat. Pro zjednodušení zůstaňme mezi podnikateli.

Základním přínosem uznání dluhu pro věřitele je zásada, že uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek v době uznání trvá. Platí to dokonce i v případě, že pohledávka je v době uznání promlčena. Má-li tedy věřitel k dispozici uznání dluhu (nepřehlédněte, že zákon vyžaduje písemnou formu), vyráží tím protistraně z ruky oblíbený trumf v podobě pasivního, ale někdy pohříchu efektivního postupu, který se dá shrnout slovy „nesjednal jsem, nepřevzal jsem, neznám, dokaž“. Právě to poslední „dokaž“ se totiž v takovém případě obrací proti dlužníkovi. Ohledně uznaného dluhu je na dlužníkovi, aby prokázal, že nesjednal, nepřevzal atd. Věřiteli se taková uznaná pohledávka relativně snáz vymáhá. S důkazy o neexistenci závazku musí totiž přijít dlužník.

Mezi podnikateli sice nemusí zaznít přímo formulka obsažená v názvu tohoto článku, vůle uznat závazek však musí z písemného prohlášení jednoznačně vyplývat. Vždy bude zapotřebí přihlížet ke konkrétním okolnostem případu. Nejvyšší soud v minulosti například dospěl k závěru, že tzv. odsouhlasení salda pohledávek a závazků nepředstavuje bez dalšího uznání dluhu. Neuspěl ani věřitel, který, přiznejme, že vcelku logicky, argumentoval, že dlužník uznal svůj závazek už tím, že ho učinil předmětem započtení proti své pohledávce vůči věřiteli.

Zmínili jsme, že uznání dluhu musí být provedeno písemně. Obchodní zákoník však zná i některé situace, kdy se dluh má za uznaný, i když věřitel žádným dlužníkovým písemným uznáním dluhu nedisponuje. Jak je to možné?

Za uznání zbytku nepromlčeného závazku se považuje i to, když dlužník svůj závazek plní částečně. Pokud tedy kupující kupní cenu částečně uhradí a nevznese přitom námitky ohledně nedodání zboží či kvality, množství či ceny dodaného zboží, uzná tím, že je věřiteli dlužen i zbývající část kupní ceny. Jak významný je to nástroj pro věřitele netřeba asi zdůrazňovat. Podobné následky má i placení úroků, které se považuje za uznání jistiny, k níž se úroky vztahují.

Uznání závazku má pro věřitele kromě přechodu důkazního břemene ohledně existence dluhu ještě jeden významný přínos: Uznáním dluhu, ať již v podobě písemného prohlášení, úhradou části závazku či úhradou úroků, začíná běžet nová čtyřletá promlčecí doba. To je jistě další z argumentů, proč si věřitel uznání dluhu v praxi často cení natolik, že je ochoten s případnou žalobou ještě nějakou dobu posečkat.

Mgr. Václav Vlk, advokát, www.epravo.cz