K účinnosti dohody o vypořádání SJM, zahrnující nemovitost evidovanou v katastru

Dohoda o vypořádání společného jmění může být uzavřena manžely nejen po zániku jejich manželství podle § 150 odst. 1 ObčZ, ale i za trvání manželství - jde o dohodu upravenou § 24a zákona o rodině. Tato smlouva o vypořádání majetkových vztahů, kterou zákon podmiňuje rozvod manželů bez zjišťování příčin rozvratu manželství, je přitom platná pouze v případě rozvodu, o němž bylo rozhodnuto podle § 24a zákona o rodině (srov. 30 Cdo 257/2001). Jak vyplývá z 24a zákona o rodině i z § 150 odst. 1 ObčZ, zákon vyžaduje pro platnost dohod o vypořádání písemnou formu a také dohoda uzavřená podle § 24a, kterou byla vypořádána nemovitost, nabývá podle § 150 odst. 1 ObčZ účinnosti až vkladem do katastru nemovitostí.

Dohoda manželů o vypořádání společného jmění, zahrnující rovněž nemovitost evidovanou v katastru nemovitostí, nabývá tak účinnosti až vkladem do katastru nemovitostí. Není vyloučeno, aby se manželé dohodli, že účinnost té části dohody, která se nemovitosti netýká a kterou manželé vypořádávají další majetek, např. věci movité, ujednání o zaplacení částky na vyrovnání podílů a její splatnosti, nastane ještě před vkladem věcných práv z dohody do katastru nemovitostí.

Pro daný případ z toho plyne, že účastníci dohodu o vypořádání společného jmění dle § 24a zákona o rodině z 25. 1. 1999, aniž byla vložena od katastru nemovitostí, nahradili dohodou dle § 150 odst. 1 ObčZ z 18. 10. 1999, podle které se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů 4 000 000,- Kč do 30. 9. 1999, tj. v den, který uzavření smlouvy předcházel. Pak je ovšem dohoda v části týkající se ujednání splatnosti podle § 37 ObčZ pro neurčitost neplatná, přičemž tato neplatnost nezpůsobuje neplatnost zbývající části dohody.

Protože dohodou z 18. 10. 1999 účastníci vypořádali zaniklé společné jmění i k nemovitostem, nabyla dohoda podle § 150 odst. 1 ObčZ účinnosti až vkladem do katastru nemovitostí, tj. 8. 3. 2000. Promlčení nároku žalobkyně vůči žalovanému z této dohody je třeba posuzovat podle § 101 ObčZ, který stanoví obecnou tříletou promlčecí dobu, která počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. K výkladu tohoto ustanovení uvedl Nejvyšší soud už v rozsudku sp. zn. 33 Odo 665/2002, že „za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby v případě, že doba splnění nebyla dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je třeba považovat den bezprostředně následující po dni, ve kterém dluh vznikl, nikoliv den, kdy došlo ke splatnosti dluhu.“ Uvedený závěr platí obdobně i v případě neplatného ujednání o lhůtě k plnění. Dluh z dohody z 18. 10. 1999 tak vznikl vkladem do katastru nemovitostí dnem 8. 3. 2000, právo na jeho zaplacení z této dohody mohlo být vykonáno poprvé 9. 3. 2000 a konec tříleté promlčecí lhůty připadl na 9. 3. 2003.

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2201/2005, ze dne 28. 6. 2007