Ochranná známka jako předmět exekuce

Ochrannou známku lze v tomto kontextu chápat jako samostatné právo ve smyslu § 118 odst. 1 občanského zákoníku, zákon č. 40/1964 Sb., v platném znění, jež je způsobilé být předmětem vlastnictví a právních vztahů. Jedná se tedy o právo majetkové, jež je převoditelné. Tyto podmínky nejsou naopak splněny pro některé jiné nehmotné statky, respektive práva k nim, např. autorská práva, obchodní firma, označení původu, zeměpisné označení. Samozřejmě i pro práva osobnostní či původcovská.

Výslovně je mezi jinými věcnými právy k ochranné známce uvedeno v § 14 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, v platném znění, že ochranná známka může být i předmětem výkonu rozhodnutí či exekuce. Způsob provedení exekuce u ochranných známek (a u jiných předmětů průmyslového vlastnictví, práv k nim) je pak zejména upraven v § 64 zákona č. 121/2001 Sb., exekuční řád, v platném znění.

Exekuci lze vést na všechny druhy ochranných známek: (i) národní ochrannou známku, (ii) mezinárodní ochrannou známku požívající ochrany na území České republiky, (iii) ochrannou známku Společenství požívající ochrany na území České republiky – blíže viz § 2 shora uvedeného známkového zákona. S ohledem na charakter kolektivních ochranných známek lze dovodit, že tyto předmětem exekuce být nemohou.

Mezinárodní ochranná známka podléhá exekuci za stejných podmínek jako národní ochranná známka v případě, že Úřad průmyslového vlastnictví České republiky („Úřad“) je úřadem původu. Ochranná známka Společenství podléhá exekuci v tom členském státě, kde má její majitel bydliště, sídlo nebo pobočku a exekucí je postižena s platností na celém území Evropské unie (uplatnění principu „všechno nebo nic“).

V první řadě by exekucí byla postižena práva vlastníka ochranné známky jako jeho absolutní práva. Exekuci lze vést i na práva z licence (souhlas s užíváním) udělené vlastníkem ochranné známky. Tato relativní a subsidiární/ odvozená práva pak podléhají ustanovení o exekuci přikázáním jiných peněžitých pohledávek.

Určitá nejednoznačnost panovala při řešení otázky, zda předmětem exekuce může být přihláška ochranné známky respektive její předmět. K jejímu řešení zajisté napomohl rozsudek ESLP č. 73049/01 z 11.7.2007 ve věci Anheuser Bush Inc. v. Portugalsko, v němž je uvedeno, že i přihláška ochranné známky je majetkem ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, a není rozhodné, že toto majetkové právo může být později zrušené. To je ostatně i v souladu s právní tezí, že pod pojem majetek lze subsumovat kromě věcí i práva a pohledávky. Je tedy možné dovodit, že právo z přihlášky ochranné známky by jako právo majetkové a převoditelné mělo být způsobilé předmětem exekuce.

Pro úplnost je vhodné dodat, že u ochranných známek Společenství je přímo v textu předmětného nařízení uvedeno, že exekuce na přihlášku ochranné známky Společenství je proveditelná za stejných podmínek jako exekuce na ochrannou známku Společenství.

Jsou-li dány veškeré podmínky pro provedení exekuce, samotné provedení exekuce a exekuční řízení probíhá vcelku standardním způsobem s určitými zvláštnostmi vyplývajícími z povahy ochranných známek (a dalších předmětů průmyslového vlastnictví).

Pokud exekutor zjistí, že povinný je vlastníkem nebo spoluvlastníkem ochranné známky, případně licence k ní, sepíše je; povinnému je zakázáno nakládat s majetkem (od doručení usnesení a návrhu na nařízení exekuce). Jakýkoliv právní úkon povinného týkající se změny práv k ochranné známce, tj. převod, zřízení zástavního práva, vzdání se práv k ochranné známce od okamžiku doručení, by bylo nutno považovat za absolutně neplatný (§ 39 shora uvedeného občanského zákoníku). Úřad je bezpochyby v rámci správního řízení oprávněn z moci úřední přezkoumávat i absolutní neplatnost právních úkonů, při kladném závěru pak postupovat příslušným způsobem.

Osvědčení o zápisu ochranných známek se odevzdá exekutorovi, v případě nutnosti se postupuje přiměřeně podle ustanovení o exekuci odebráním věci.

Při exekuci exekutor spolupracuje s Úřadem, o výše uvedených skutečnostech musí informovat tento Úřad. Úřad je povinen po obdržení takovéhoto sdělení vyznačit do příslušných rejstříků exekuci u všech exekucí dotčených a exekutorem označených ochranných známek. Součástí sdělení je i datum sepsání a informace o tom, že povinný nesmí s těmito ochrannými známkami, respektive s právy k nim, počínaje tímto dnem nakládat. Výjimkou by mělo být právo žádat o obnovu zápisu ochranné známky a zaplacení příslušného správní poplatku k přijetí žádosti o obnovu zápisu ochranné známky.

Důležitá je zejména včasnost, úplnost a aktuálnost zápisů ve veřejnoprávních rejstřících a důkladné ověřování si jejich stavu.

Ochranná známka platí 10 let ode dne podání přihlášky. Nepožádá-li vlastník o obnovu zápisu a nezaplatí příslušný správní poplatek, ochranná známka zanikne. Toto právo náleží v první řadě vlastníku, v případě exekuce jistě nebude jeho zájmem udržovat exekvovanou ochrannou známku v platnosti. Je proto nutné přisvědčit tomu, že v případě ochranné známky, jež je předmětem exekuce, by osobou oprávněnou k podání žádosti o obnovu a zaplacení příslušného správního poplatku měl být i exekutor. V případě, kdy po obnovení zápisu ochranné známky k žádosti exekutora by exekuce byla zastavena, obnova by zřejmě zůstala v platnosti, nicméně správní poplatek za obnovu by měl na výzvu Úřadu zaplatit vlastník ochranné známky. V případě zastavení exekuce exekutor vyrozumí Úřad po právní moci rozhodnutí (soudu).

Po zpeněžení práva (shora uvedený exekuční řád uvádí „osvědčení o zápisu ochranných známek“) je exekutor povinen vyrozumět Úřad o převodu práv k ochranné známce a sdělit mu identifikační údaje o nabyvateli těchto práv. Se získanou částkou se naloží jako s výtěžkem prodeje. Úřad poté provede zápis o převodu v rejstříku. Exekutor po dobu exekuce vykonává všechna práva při převodu ochranných známek, která jinak přísluší povinnému jako jejich vlastníku zapsanému v příslušném rejstříku.

Oldřich Trojan, advokát, www.epravo.cz